Překvapivá Malajsie 2018

Opět po delším čase vyrážíme na cestu si ohmatat, ochutnat a zažít jednu z našich destinací. Aby to nebylo tak jednoduché máme sebou děti, takže na nich budeme testovat, zda zvládnou v osmi a jedenácti letech náročnější program než jen pláž. Cestu máme na půl aktivní s trochou poznání a na půl u pláže s nějakým tím výletem a samozřejmě prací pro mne.

Stejně jako loni se dá se říci, že většina našich cest začíná s Emirates. Let je klidný a pro nás i pohodlný v business třídě. Délka se bohužel odpárat nedá, ale návaznost tří hodin čekání v Dubaji je tak akorát. Po příletu na mezinárodní letiště v Kuala Lumpur vycházíme do haly a orientujeme se podle tabulí, kdy směřujeme k imigrační přepážce. Je to celkem daleko než dojdeme mezi obchody a kavárnami k vláčku, co jezdí mezi halami. Ten nás odváží asi jen tři minutky jízdy do další haly a opět jdeme za tabulí imigračního. V letadle po nás nic překvapivě nechtěli vyplnit (žádná kartička) a na přepážce také ne. Jen si nás vyfotili a srovnali fotky s pasem, plus nám mašinkou naskenovali otisky obou ukazováčků. To nebylo třeba u dětí. Veroniku, jenž je vysoká jak dospělí, si vyfotili, malého Kubu ani to ne.

První dojmy z Kuala Lumpur a okolí jsou pro nás celkem překvapením. Ani to zde moc nevypadá na přeplněnou asijskou zemi. Doprava je klidná a dle pravidel. Ano, dnes je svátek, tak se krásně vyhneme kolonám, jenž sužují asi všechny velké metropole. Nicméně vidíme minimum motorek. Auta i motorky dodržují pravidla a nikdo tu netroubí, uf.

Cestou z letiště do našeho hotelu v centru Kuala Lumpur nás náš průvodce a řidič v jedné osobě bere do vládního města Putrajaya určeného jen pro zaměstnance státu, ať už úředníky ministerstev či přímo premiéra. Samé luxusní vily, nové rezidenční projekty, luxusní kancelářské budovy i upravené historické budovy, školy, obchody … Prostě vše určené pro státní zaměstnance. Kolem ulic je zeleň upravena jak v anglické zahradě a takto působí vlastně celé toto město. Nikde ani papírek na zemi, vše dokonalé. Zde se odehrává celé dění, ale hlavním městem Malajsie je sousedící Kuala Lumpur.

Druhý den na nás čeká prohlídka města. Program je klasicky na 4 hodiny, nám se však průvodce věnoval více jak 6 hodin. Navštívili jsme hinduistický chrám a vyšlápli si přes 200 schodů do posvátných jeskyň, zastavili jsme se v několika místních továrnách a také u národního památníku s výhledem na město. Prošli jsme se po náměstí nezávislosti s koloniálními budovami hned vedle kriketového hřiště a moderními věžáky. V nové části se mezi luxusními hotely majestátně tyčí proslulé Petronas Twin Towers (dvojčata). Bohužel se velice těžce fotí. V tuto chvíli jsou nejvyššími ve městě s výškou 452 m, ale brzy budou překonány novým mrakodrapem Angkasa Raya.

Cesta z Kuala Lumpur do Kameronské vysočiny zabera autem min. 4,5 hodiny. Pokud máte potřebné zastávky tak i více. Nejdříve je cesta po dálnici, kde se v jejím okolí střídají plantáže palem na palmový olej, kaučukovníku a divokých lesů. Zhruba po dvou hodinách se sjíždí z dálnice a tak v půlce serpentýn je kousek od silnice vodopád s tržištěm, kde místní prodávají své výrobky a sebrané plodiny. I v této části malajská vláda pro domorodce postavila školy. Ideální je vydat se do této oblasti během všedního dne. Kameronská vysočina je využívána místními k víkendové rekreaci. V pondělí je pak mnoho atrakcí zavřených. Čajové plantáže jsou vhodné pro ty, kdo je neznají ze Srí Lanky. Zelené scenérie jsou moc hezké na focení. Kvalita čaje není ale podle našeho názoru tak dobrá, jako na zmiňovaném Cejlonu. Možná je to tím, že místní milují instantní čajový mix (čaj, sušená smetana a cukr) a ve velkém tuto formu čaje nakupují i turisté z ostatních asijských zemí.

Ubytování máme v Strawberry Park Resortu, jenž je super umístěný stranou do klidné části nad hlavní turistické město. V zahradě panuje klid a ubytování je v pokojích s výhledem do lesa. Večer se musíme trochu více obléci, je zde o pár stupňů méně než v nížinách, ale mikina zcela stačí. Někdy jdou prý večerní teploty i k 16°C a průvodce nás varuje, že pokoje nemají vytápění (trochu humorné vzhledem k tomu, jak „drsná zima“ tady panuje). Na doporučení našeho průvodce jdeme na speciální večeři do spodní restaurace, kde dostáváme steemboat, což je hrnec s dvěma polévkami (omáčkami), v nichž si sami uvaříme večeři z tofu, zeleniny, darů moře a dalších dobrot, které jsme dostali na talířcích (cena pro nás všechny 110 MYR).

Druhý den nemůžeme minout krátkou zastávku na jahodové plantáži, trh se zeleninou a ovocem z této úrodné části země, a to nejzajímavější, motýlí farmu. V zahradě nejsou jen obří motýli, ale místní průvodce mě donutil vzít do ruky extra obří stonožku, hada, kobylky a další super havěť. Pavel i Kubík se drží trochu zpět, nicméně Veronika překvapila, spoustu věcí dala stejně jako já. Jediné, co jsem nevzala do ruky, byl štír. Fakt nevěřím, že žihadlo je nefunkční.

Vyrážíme na cestu dolů k pobřeží, jež je opět na 3 až 4 hodiny jízdy. Cestou zastavujeme v čínském chrámu, který hraje všemi barvami a o cca 20 minut dál je sultánské město s úchvatnou mešitou a několika paláci, jenž aktuálně nejsou obývané.

Večerní příjezd na ostrov Penang je návrat z přírody do ruchu města. Hotely v jedné části sice stojí na pláži, ale jsou to mrakodrapy tyčící se nad malými vilkami a místními restauracemi. Pláž na pohled je pěkná, až na ty monstra za ní, ale koupat se zde nedá. Nejenže nacházíme na pláži desítky mrňavých ježečků, přičemž dětem zakazuji se zouvat a lézt do vody, ale i tabuli, jenž upozorňuje na medúzy. Takže hotelový bazén nám musí stačit. Hodně brzy ráno pokračujeme dál na Langkawi, jenž je příslibem klidného pobytu.

Přejezd rychlým katamaránem na Langkawi trval 3,5 hodiny a děti nám střídavě spaly nebo koukaly na film. Naštěstí moře bylo klidné a nevyplnily se naše představy vycházející ze vzpomínek na katamarán na Seychelských ostrovech (tam to bylo na pytlík). Vyzvednutí zafungovalo dobře a vyrážíme do našeho dalšího místa pobytu na ostrově.

Berjaya Lagkawi nás během tří dnů, co jsme zde mohli zůstat, absolutně okouzlila. Je sice starší a určitě to není dle oficiálního hodnocení pětihvězdička (spíše lepší 4 hvězda), ale její kouzlo je jinde. Nejde o klasický hotelový komplex či resort. Tady jste v přírodě – v pralese. Malé chalety či chcete-li chatky jsou postavené na kůlech v pralese v několika variantách. Ubytují se zde rodiny i dvojice a všichni mají soukromí vlastního domečku. Na délku má pozemek určitě 1,5 km možná i více. Ten komu nevyhovuje chodit pěšky může využít místních minibusů, co jezdí k recepci. Nicméně když jdete pěšky, tak vždy narazíte na něco zajímavého, třeba na rodinu makaků či na jiný méně známý druh opiček, varana přecházejícího cestu, různé zvuky pralesa, či vám přelétne nad hlavou zoborožec. Děti nadchla létající veverka, co kroutila hlavičkou, když si nás zvědavě prohlížela ze stromu. Děti tu měly co sledovat a zapomínaly i na vymoženosti techniky. Lepší než mobil je přece sledovat opičí rodinu z terasy naší vilky.

Pláž, která je jen jen kousek od bazénu a není po celé délce resortu, je velice široká a prostorná, s hodně velkou oblastí pro plavání. Ráno za přílivu se dá velice dobře plavat i kondičně. Při odlivu to jde jen u bójek. Není to sice Mauricius, ale jemný písek a hlavně výhled, když se v moři otočíte a koukáte na malebné skály a kopce v pralese, je fantastický. Důležitá informace pro děti – hrady z písku se tu staví perfektně. Šnorchlovat v této části nejde, bylo by potřeba doplavat k ostrovu před Berjayou, což by určitě šlo, ale já to nezkusila (nebyl čas).

S řidičem, co mě bere na prohlídky dalších hotelů, jsme se bavili i o opičkách. V Berjaye jsou makakové a jeden další druh, jehož jméno si nepamatuji. V chaletech je všude upozornění, že se mají zavírat na západku okna i dveře. Ty potvůrky si je totiž umí otevřít. Řidič mi vyprávěl, že zejména makakové přesně vědí, co chtějí. Jakmile vlezou do pokoje, zajímá je zejména minibar. Hlavním zájmem je pivo, které bravurně ti starší a zkušenější otevírají, čokoláda, kola i brambůrky. Opičky se pohostí, ale na lísteček již nenapíší co si dali a také nezaplatí. Platba je pak na hostech 🙂 Věděli jste, že není dobré se na opice usmívat, tedy ukázat zuby? Taky není dobré se koukat přímo do očí. Může to mít za následek vyzvání k boji. Je lepší koukat jinam bez mimiky.

Za toto jsem byla moc ráda, když jsem se s opičákem u bazénu dohadovala o vlastní tašku, co byla na lehátku. Ten pacholek se v době, kdy jsme byli s dětmi v bazénu, rozhodl zkontrolovat, zda tam nemám něco k jídlu. Vylítla jsem z vody a letěla k němu. Pak jsem hodně zbrzdila a snažila se mu domluvit, že k jídlu tam nic není. Měla jsem strach, aby se mu nezalíbil foťák. Naštěstí mi ho nechal, ale zuby co mi ukazoval se mi moc nelíbily. Za chvilku přišla servírka v oranžovém tričku a ty potvory hned odpochodovaly. Moc dobře vědí, kdo je tu pán a kdo je jen turista.

Výlet do mangrovů je tak na půl, třičtvrtě dne. Vyzvednutí u hotelu mikrobusem, pak zhruba 30 minut jízdy a nalodění se na člun. Na řece je několik zastávek. Nejdříve jsme zastavili v jeskyni s netopýry a na rybí farmě, kde jsme si pohladili rejnoka, nakrmily ryby, které vypadaly jako tuňáci a pokračovali dál. Cestou v lese jsme sledovali dva druhy orlů, kraby s jedním klepetem, něco jako mloky a samozřejmě opice. Oběd byl na další plovoucí rybí farmě. Tady byl asi největší zážitek. S Verunkou jsme si pohladily žraloka, který byl však býložravý. Pavel ani Kubík se opět nezúčastnili, přece nebudou sahat na něco, čemu nevěří. Zde nás chytla i bouřka, takže jsme chvíli počkali, až přejde teplý déšť. Normálně je zastávka i na koupání v moři na krásné pláži, ale my jsme neměli úplně ideální počasí. Zpět jsme jeli rychlou plavbou po moři mezi krásnými malými ostrůvky skoro jak v Halong Bay.

Lanovka na Langkawi je jen kousek od Berjayi (cca 5-10 min. chůze) dá se jet i mikrobusem z hotelu (cestou tam). Celkově nám výlet v rychlém tempu zabral 1,5 hodiny, museli jsme se totiž připravit na přesun do dalšího hotelu. Pokud nespěcháte jako my, jsou dvě až tři hodiny tak akorát. Přijdete nebo přijedete na parkoviště, pak vstupní branou do tzv. Oriental Villages (spoustu obchůdků se suvenýry, restaurací a kaváren). Nástupní stanice lanovky je v zadní části vesničky. Vstupné na lanovku s jednou mezistanicí bylo 55 MYR na dospělou osobu a 40 MYR na dítě. Všude vás budou fotit a nabízet výrobky z fotek. Na lanovku se nesmí brát jídlo a pití. Už i z mezistanice je krásný výhled na skoro celý ostrov. Ve vrchní stanici máte ještě možnost si připlatit procházku po vyhlídkovém mostě. Ta je velice zajímavá pro stavaře. Jak to mohli na tom šíleném kopci vůbec postavit 🙂 . Celá lanovka není pro slabé povahy. Její stoupání v určitých částech jsou velice prudké a extra vysoké. Vrchní stanice je něco přes 700 m. n. m. Výhled je odtud nejen přes celý ostrov, ale i na sousední Thajsko.

Během jednoho dne se vydávám s privátním řidičem na prohlídku několika hotelů, co mě zajímají. Kouknout na ně a udělat si vlastní názor. První v řadě je resort The Danna Langkawi, který je jen kousek od Berjaya Langkawi. Lze i dojít pěšky a dát si třeba oběd. Má však úplně jiný charakter. Je nový, ale vypadá jak koloniální viktoriánská stavba. To, co mne tu nadchlo, jsem nikde zatím nezažila. Všude se při příjezdu dává uvítací koktejl, tady šli dál a nejen že dostanete osvěžující nápoj, ale i pětiminutovou masáž krku a ramen. Pláž i bazén je tu fajn. Klasické pokoje jsou v hlavní budově s různým výhledem od zadní části, přes marínu, po výhled na bazén a oceán. Naprosto super jsou vily umístěné po jedné straně hotelu s přímým vstupem na pláž a privátním bazénem.

Pokračujeme s řidičem dál, i když se zhoršuje počasí a přichází bouřka. Jedeme na severozápad ostrova do oblasti, kde jsou jen dva resorty a golfové hřiště. Bohužel luxusnější rezort Datai Langkawi je v rekonstruci, tak projíždíme jen přes jeho 18-ti jamkové hřiště. Silnice sem je málo frekventovaná. Druhým resortem, kam dnes míříme je The Andaman Resort Langkawi. Přijíždíme zrovna v té nejhorší průtrži. Strašně jsem se sem těšila, protože se jedná o jednu z nejhezčích pláží světa, určenou jen pro tyto dva resorty. Pokud nejste host, tak se sem nedostanete. Naštěstí mám domluvený oběd s manažerkou a tak doufám, že se mezitím alespoň trochu vyčasí. Hotel má pokoje v jedné budově, která je však celá schovaná v džungli. Ze zadních chodeb se dají sledovat zvířata, ať už jde o opice, létající veverky, zoborožce a další. Z některých pokojů je výhled na pláž. Manažerka mi říkala, že se zde dá krásně šnorchlovat a hlavně, že se zde neprovozují motorizované vodní sporty, jenž by rušily hosty. Super klid dýchá všude v zahradě. Dokonce zde mají i jezírko s různými druhy korálů, aby se hosté o nich něco dozvěděli. Jídlo při obědě je výborné. Naštěstí se vyčasilo a přestalo pršet. Hurá, můžu se podívat i na pláž a vyfotit ji alespoň takto. Běžně je zde moře azurové, ale nesmí předtím pršet.

Další zastávkou je Four Seasons Langkawi. Už jen jméno je synonymum pro zaručenou kvalitu. Resort je úchvatný od prvních kroků od auta. Arabský nádech a fotogeničnost je jedinečná. Snoubí se zde luxus, upravenost zahrady i přítomnost džungle. Resort má dva bazény, jeden je jen pro dvojice, kdy každé dvojlehátko má svou separátní zónu, takže vás nemůžou rušit sousedé,  a druhý určený pro rodiny. Od obou je úchvatný výhled dál na pláž. Ta je hodně široká a prostorná s bílým pískem. Kousek od resortu jsou mangrovy. Hotel má své vlastní rangery, co tímto unikátem i džunglí provází. Vily jsou extra prostorné a luxusní, to jsem však čekala.

Poslední zastávka je v hotelu, jenž prodávat nebudeme. Jednalo se o Holidays Villas Langkawi, za mne je to nic moc tříhvězda. Nelíbí se mně složení klientely a manager nepodává úplně pravdivé informace. Více asi nemá smysl komentovat.

Přesun do resortu Meritus Pelangi tu trvá skoro jako všechny zdejší přesuny zhruba půl hodiny. Čekání na pokoj (dorazili jsme o trochu dříve, než by bylo třeba) si krátíme v místním lounge u dobrého oběda. Za drobný diskomfort máme na pokoji připravenou vychlazenou láhev výborného perlivého vína. Resort má přesně takovou kvalitu, jako u pětihvězdičkového resortu očekáváme. Čeká vás krásný bazén, herna pro malé děti, krásná široká pláž, několik výborných restaurací, výborný servis. Pro milovníky letadel je tady možnost sledovat provoz na místním letišti. Runway není až tak daleko, startující a přistávající letadla jsou dobře vidět, ale letecký provoz nikoho neruší. Resort nám hodně připomíná resorty na Mauriciu. Je tady hodně evropanů a Japonců, což může být tím, že je resort více standardizovaný (tj. méně exotický), což někdo může chápat jako výhodu a někdo zase jako nevýhodu. Blízké městečko láká k procházce (jak po silnici, tak po pláži), může to být cesta tak na 10 minut. Pokud někdo hledá klasický resort poblíž města, tak tohle je rozhodně velmi dobrá volba. V junior suitě je možnost mít až 4 děti (na speciální žádost). Ještě jedna výhoda tu je, a to tak akorát hluboký bazén, aby se Kuba naučil plavat. Hurá, už přeplave bazén!

Při návratu nás řidič vyzvedává na čas. Po příjezdu na letiště na Langkawi následuje odbavení, kde je velice příjemný pán na přepážce a i když by nemusel, neboť máme dvě separátní letenky, tak nám zavazadla odbavuje až do Prahy. Máme sice cestou 9 hodin čekání v Dubaji (opět naše speciální letenky), ale to využijeme na vyzkoušení hotelu Dubai Airport Hotel přímo v terminálu 3 a trochu se vyspíme. Hned u východu z letadla nás vyzvedl pán z personálu hotelu a bere nás zkratkami nejrychlejší cestou do hotelu. Pokoj je dostačující, čistý a klidný. Po pár hodinách spánku vyrážíme zpět a před samotným odchodem nás recepce upozorňuje, abychom už šli a kontroluje gate, odkud poletí let na Prahu. Super, člověk není rozlámaný a krásně si odpočine, pokud lety nenavazují. Výhodou je, že se nemusí ven z letiště a tím se ušetří nejméně 2 hodiny času.

Malajsie je super, už se těšíme na příští cestu na Borneo nebo na východní pobřeží.

Malajsie Janina B. část 1 – 2019

Malajsie Janina B. část 2 – 2019