Mauricius 2019 – plním přání Pavla
Jednou zažít Mauricius bez stěhování a s výstupem na Le Morne
Když procházíme resortem směrem k pokoji okolo vyhrazené pláže (pro vilu a suity), zastavuje nás obsluha pláže. Byla jsem zde v prosinci jeden den, nicméně tento zaměstnanec hotelu musí mít paměť jako slon, protože mě poznává. Překvapivě nejdřív nezdraví mě, ale manžela, kterého nikdy neviděl a na kterého už z dálky volá: „Hello Mr. Pavel“.
S nadšením se chopíme okamžikového nápadu, kdy mají být děti pár dní na táboře a téměř ze dne na den organizujeme a vyrážíme na naší další cestu na Mauricius. Rádi bychom to tentokrát provedli trochu jinak a místo posouvání se po ostrově po pár dnech měli základnu na celou dobu pobytu a z té vyráželi dále. Na Mauriciu je zimní období, a proto volíme severozápadní pobřeží, kde je lepší počasí. Volíme zátoku Balaclava, kde jsme byli před dvěma roky i s dětmi. Jen tentokrát to není resort The Ravenala Attitude, kde aktuálně probíhá práce na úpravě pláže, ale sousední resort Maritim Resort & Spa Mauritius. Hlavním přáním mého manžela Pavla je poprvé vylézt na horu Le Morne Brabant (556 m.n.m.). Za celých patnáct let našich cest na tento ostrov se nám to ještě nepoštěstilo.
Hned po ranním příletu jdeme na prohlídku nově rekonstruovaného Preskil Island Resortu, jenž je jen deset minut od letiště. Letěli jsme sice přes noc, ale díky volbě business třídy od Emirates jsme celkem odpočatí, takže nám tato návštěva nečiní problém. Preskil doznal změn zejména v zahradě a střechách budov, celý koncept je vzdušný a moderní. Zapadá do aktuálního stylu resortů na ostrově. Pláž je vhodná jak na koupání, tak na šnorchlování, a co se snažíme hlídat je i případný ruch letadel. Ten tu však není. Letový koridor naštěstí nezasahuje nad resort.
Dále už pokračujeme do našeho resortu Maritim Resort & Spa, kde po krátkém přátelském přivítání s managementem, dostáváme pokoj typu Junior Suite. Když procházíme resortem směrem k pokoji okolo vyhrazené pláže (pouze pro zdejší vilu a suity), zastavuje nás obsluha pláže. Byla jsem zde v prosinci jeden den, nicméně tento zaměstnanec hotelu musí mít paměť jako slon, protože mě poznává. Překvapivě nejdřív nezdraví mě, ale manžela, kterého nikdy neviděl a na kterého už z dálky volá: „Hello Mr. Pavel“.
Ten pán je neuvěřitelný
Večer zkoušíme hlavní restauraci Belle Vue. Po snídani jdeme na vyhrazenou část pláže, kde nás opět vítá obsluha ze včera. Okamžitě máme ručníky a něco k pití a lehátka jsou posunuta tak akorát na rozmezí sluníčka a stínu. V době oběda vidíme, jak u sousedních lehátek probíhá přeměna na improvizovanou restauraci a skupinka má vzápětí oběd přímo na pláži. Stačí krátký pohled na to, co se děje vedle a obsluha k nám běží a říká, že my budeme mít oběd za pět až deset minut. Ani jsme se ještě nerozhodli, že oběd vlastně chceme a co si vlastně dáme, ale zkušená obsluha to poznala lépe než my. Nedá nám to a ptáme se, jak to dělá. Říká nám, že to jsou letité zkušenosti, a že když nám řekne, jak dlouho to dělá, tak mu neuvěříme. Pán vypadá tak na 40 – 45 let, tak hádáme 15 – 20 let. Prohádali jsme jen pár let, dělá to neuvěřitelných 30 let na jednom místě! To se pak nelze divit, že umí číst i myšlenky. Je nádhera ho pozorovat s jakým nadšením a zápalem pracuje. To jsme ještě nikdy neviděli!
Vodopády Tamarind
Následující den jdeme na snídani do plážové restaurace La Marée. Vila, všechny suity a Prestige pokoje jí mají bez příplatku. Je tu mnohem větší klid, výhled přímo na moře a výborné jídlo „a la carte“. Již nechceme jinam. Naším dnešním plánem je navštívit vodopády Tamarind, kterým se také říká 7 Cascades (sedm kaskád). Vzhledem ke svažité cestě je to možné jen za dobrého počasí a sucha, ale rozhodně to stojí za to. Líbí se nám mnohem víc, než třeba Chamarel, který je lehce dostupný a tedy už moc turistický. Po výletě nás řidič bere do místní restaurace, kde zkoušíme jídlo, jak ho vaří místní. Je to trochu jiné, než v hotelu.
Prohlídky hotelů Attitude
Po obědě pokračujeme na prohlídku dvou resortů od řetězce Attitude. První resortem je Lagoon Attitude, jenž bude možné prodávat od konce roku 2019. Bude to koncept pouze pro dospělé s All Inclusive programem. Výhodou tohoto hotelu je velká laguna, kde se dají provozovat vodní sporty jako windsurfing, kite-surfing (je zde i škola) apod.
Druhou naší zastávkou je Récif Attitude na západní straně ostrova. Tento hotel je malý tříhvězdičkový resort na přírodní pláži. Také jde o hotel pouze pro dospělé. Výhodou tohoto hotýlku je jeho finanční dostupnost a vhodné počasí po celý rok.
Výstup na Le Morne Brabant
Další den máme budíček ve 4:30, v pět hodin už sedíme na snídani v baru (restaurace mají takto ráno samozřejmě ještě zavřeno). V 5:20 pro nás přijíždí řidič. Začíná nám zlatý hřeb programu a to výstup na horu Le Morne Brabant. Přesouváme se na jihozápadní cíp ostrova, kam dorážíme těsně po úsvitu. Výstup je ideální provést co nejdříve ráno, než se udělá přílišné teplo a přijdou mraky. Vyrážíme z pláže z úrovně v podstatě nula metrů nad mořem a cílem je výška necelých šest set metrů nad mořem. Zhruba do poloviny je to příjemná široká cesta. V půli se cesta, ale zásadně proměňuje a jdeme po úzkých strmých skalnatých pěšinách skrze nízký porost. Terén je čím dál strmější, porost ustupuje a narážíme na dva úseky, kde musíme využít všechny čtyři končetiny, abychom se po skále dostali výše. Průvodci ukazují, kde a jak se chytit, takže i méně zdatní v naší skupině to zvládají. Odměna za výstup však stojí za to. Otevírají se nám výhledy na obě pobřeží (jak západní, tak jižní). Trochu škoda je, že se nedá dostat úplně na vrchol (chybí asi tak 20 – 30 výškových metrů), je zde hluboká proláklina, která se nedá přejít. Na vrcholu potkáváme kupodivu další Čechy. Dozvídáme se, že jsou ubytováni na východním pobřeží. Ani tedy nemusíme pátrat v paměti, protože určitě tu nejsou s námi. My bychom je v tomto ročním období na východním pobřeží kvůli počasí rozhodně neubytovali. Po delší přestávce, když jsou všichni dost odpočatí a mají dostatek fotek, vyrážíme zpět. Průvodci opět radí jak dolů, což u slabších v naší skupině znamená, že jdou dolů doslova a do písmene po pozadí. Cesta nahoru a dolů nám trvala celkem asi 4 hodiny, podle průvodců se to však někdy protáhne na 6 – 7 hodin, když je ve skupině někdo slabší (ať už fyzicky, nebo když dobře nezvládá výšky). Po příjezdu na hotel si dáváme oběd a zbytek dne si dopřáváme zasloužený odpočinek (jinak to snad ani nejde, těch výškových metrů nebylo málo). Na výlet určitě doporučíme dostatek vody (min. 1 – 1,5 l na osobu) a nějakou svačinu (v hotelech je možné požádat o balíček, záleží na typu stravování).
Sledování velryb
Zbývají nám tři dny do odletu a protože nedokážu být delší dobu v klidu, vymýšlím si ještě jeden výlet. Je období, kdy jsou u Mauricia velryby s mláďaty, tak proč toho nevyužít. Jeden den tedy nechám Pavlovi klid na pláži v Maritim resortu, ale na další den zařizuji ještě toto. Trochu mám strach, že to bude masová záležitost a kolem jedné malé skupinky velryb bude deset lodí. Opak je však pravdou. Opět ranní transfer po západním pobřeží k výchozímu místu lodí. Tady nás rozdělují na skupinky. Někdo míří na výlet šnorchlovat, jiní na delfíny a my za velrybami. Po zhruba půl hodině plavby nacházíme první malou skupinku velryb. Kapitán zmiňuje, že se od nich bude držet dál, aby je nerušil. Také zmínil, že u pobřeží Mauricia jsou běžně k vidění dva druhy velryb (keporkak a vorvaň), a to zpravidla od července do začátku října. My narazili na několik skupinek vorvaňů, jenž mohou dorůstat 12 až 16 m. Tak hodinu jsme pozorovali několik matek s mláďaty, jak si poklidně plují a chvílemi si i trochu hrají. Vždy po nějaké chvíli se ponořily a my si našli jinou rodinku. Za celou dobu připlula jen jedna další loď. Zde ale účastníci dostali možnost zahlédnout velrybu rovnou při šnorchlování. To znamená, že loď přijela, klienti naskákali se šnorchly do vody, možná na pár sekund zahlídli velryby ve vodě a ty jim úspěšně uplavaly. Za nás je ale rozhodně lepší klidný prožitek na lodi. Nám se podařilo pořídit i pár fotek.
Další čas jsme již trávili v klidu hotelu. Samozřejmě jsme odpočinek proložili výlety na šlapadle, kánoích (dohadovali jsme se, kdo hůř řídí kajak:-)) a procházkami. Poslední den ráno jsem pronesla, že si chci vyzkoušet golf. Takže jsme vyrazili na prvotní lekci. Musím zkoušet častěji, aby to nebylo v mém podání jen okopávání trávníku. Pavel byl na tom o poznání lépe. Na druhou stranu měla jsem handicap. Těsně před lekcí mě stihla píchnout velká hnusná žlutá mauricijská vosa. Za tu drzost jsem ji ale zabila. Po odpočinkovém týdnu na Mauriciu jsme si ho slíbili na příští rok znovu (možná i s ostrovem Rodrigues). Vůbec nám nevadilo, že zde mají nyní v červenci zimní období. Pro nás to bylo naprosto super. Aktivním lidem můžeme jen doporučit.
Další články z Mauricia:
Jak si zpestřit plážovou dovolenou na Mauriciu?
Moje poprvé na Mauriciu – Dominika 2019
Réunion 2018 se zastávkou na Mauriciu
Autor: Nováková Jana
