Fracouzská Polynésie – Huahine
Klid a pohoda v tempu místních
Let na Huahine je s mezipřistáním na Raiatea. Pak už jen pár minut a přistáváme na ostrově. Je skoro večer, takže na hotel už dojíždíme za šera. Od první chvíle vidíme, že ostrov je ještě méně obydlen než Moorea a je autentičtější, klidnější. Po večeři se krátce procházíme na pláži pod hvězdami a sledujeme množství krabů běhajících po písku.
Máme nejlepší možné ubytování v hotelu Maitai Lapita Village, a to Premium Lake Bungalow. Tyto bungalovy mají kouzelné umístění podél jezera plného leknínů, ale je třeba počítat s repelentem. Večeře v hotelové restauraci je naprosto super.
Ráno máme domluvený výlet po ostrově s místní průvodkyní Poe. Na snídani musíme vyrazit s deštníky. Déšť je sice teplý, ale dost intenzivní. Naštěstí Poe přijíždí a privátním autem vyrážíme sami na výlet kolem ostrova. Normálně prý dělá výlety min. pro 4 osoby či více mikrobusem. Trochu se bojíme, zda si výlet za deště dostatečně užijeme, ale po chvíli se rozjasňuje a tak můžeme aspoň vyfotit vyhlídky na lagunu i hory. Projíždíme postupně Huahine Nui (velký ostrov) a po malém mostu se dostáváme na ještě klidnější Huahine Iti (malý ostrov). Zde zastavujeme na jihu u největších Marae, což jsou místní ruiny původního polynéského posvátného místa. Dále pokračujeme podél pobřeží a stavíme u nenápadného potoka. Poe nás vede k němu a ukazuje úhoře s modrýma očima. Nejdříve koukáme ze zídky nad břehem a pak seskakujeme dolů. Úhoři jsou krotcí a dají se hladit či lehce pozvednout. Jsou obrovští, někteří prý váží až 20 kg. Místní věří, že se do nich převtělují místní duše mrtvých, proto jim neubližují a neloví je.
Další zajímavou zastávkou jsou plantáže s vanilkou s malým obchůdkem. Poe nám vysvětluje, jak dlouho od prvního květu trvá než je vanilkový lusk připravený k prodeji. Je to neuvěřitelně dlouhá a trpělivá práce – už chápeme, proč vanilka nepatří mezi zrovna levná koření. Po nákupu drobností se vracíme zpět do hotelu na oběd.
Hned po obědě máme domluvenou prohlídku hotelu Royal Huahine. Řidič nás veze do přístavu, neboť do hotelu se dá dostat jen člunem. Cesta podél pobřeží zabere tak půl hodiny. Pobřeží je klidné a je co obdivovat. Hotel Royal Huahine je starší, ale pan ředitel na nás působí, že se hodně snaží ho pomalu pozvednout. Moc se nám líbí jako varianta pro méně náročné klienty hledající naprostý klid a super šnorchlování. Po návratu z prohlídky hotelu máme domluvenou ještě masáž. Ta není přímo na hotelu, ale u paní doma (Francouzka, co zde žije už přes 10 let).
Další den máme ještě dvě prohlídky před odpoledním přeletem na Bora Bora. Ráno jedeme autem na jih ostrova do Le Mahana Huahine. Je sice před deštěm, ale ještě jsme stihly nafotit moc pěknou pláž a zahradu resortu. Pláž zde mají asi nejlepší ze všech tří resortů, co na ostrově jsou. Navíc se dozvídáme, že se zde téměř celoročně vyskytuje manta, se kterou zde chodí plavat místní muž, který hned vedle hotelu prodává ručně vyráběná parea. Korály jsou také úžasné. Dle informací místních v této oblasti Huahine Iti obvykle prší méně než na severu ostrova. Další zastávkou je malý pension, ale to není to, co bychom chtěli prodávat (ani nemá použitelný přístup do moře). Janina B. se nadchla pro olejíčky Monoi, které včera zakoupila u místních na vanilkové plantáži, tak se tam ještě na skok vracíme pro další. Aspoň uděláme radost Jakubovi do Brna, který ještě netuší, že se bude muset kvůli nim naučit masírovat partnerku.
Vyzvedáváme kufry na Maitai Lapita Village a jedeme na letiště. Při odbavení se stihneme pohádat s pracovníkem letiště, který tvrdí, že v naší letence máme zahrnutých pouze 10 kg zavazadel na osobu a my vezeme celkem 50 kg 🙂 Začínáme si vyčítat množství olejů, které jsme zde nakoupily, ale nakonec se vše vysvětlilo. Nasedáme na letadlo a přelétáme na ostrov Bora Bora (let trvá jen zhruba 30 minut).
Přečtěte si zápisky i z dalších ostrovů během cesty 2019
Francouzská Polynésie – Tahiti ostrov mnoha možností
Autor: Nováková Jana
